HISTORIE OKRESNÍHO ARCHIVU V RAKOVNÍKU

     Počátky dnešního rakovnického archivu je třeba hledat v původním archivu městském. Starý Rakovník jako město závislé na Křivoklátu, a tedy poddané králi, vedl korespondenci s hradem a vyššími úřady. Od počátku si zakládal na královských majestátech, které znamenaly nabytí četných privilegií. Cenné listiny uchovávali Rakovničtí v truhlici na radnici. Roku 1549 přistavěli v kostele sv. Bartoloměje skrýš na peníze a vzácné listiny v domnění, že se je zde nikdo neodváží uloupit. Další materiál vzešlý z činnosti městského úřadu, včetně městských knih, ukládali později Rakovničané také v klenuté místnosti nad podjezdem Vysoké brány. V místním archivu pracoval již na počátku 18. století bohoslovec Jan Ignác Libertin, avšak patrně pouze jako badatel. Za prvního známého zdejšího archiváře můžeme považovat rakovnického lékaře Matěje Dobromíra Štemberu (1806-1879), kterému bylo svěřeno pořádání písemností. V archivu pracoval už roku 1845. Uspořádání však nedokončil a začal se věnovat polnímu hospodářství. Štembera vydal drobnou knížku s názvem Místopis král. krajského města Rakovníka (1839), český rozšířený překlad německého spisku Josefa Durase. V roce 1836 založil pamětní knihu města Rakovníka (obecní kroniku), kde střídavě německy a česky vylíčil starší historii města do r. 1588. Štemberovi zřejmě pomáhal v archivu kulturně aktivní malíř pokojů František Hovorka (1801-1873). Ten se začal roku 1861 znovu zajímat o staré listiny uskladněné v předsíni radnice, v obecní sýpce a ve Vysoké bráně. Vymohl pro archiv malou místnost na radnici, kam se však stěhovala i měšťanská knihovna.
    Ač je často Hovorka nazýván „zachráncem rakovnického archivu“, jeho práce obsahovala řadu nedostatků a pro archiv osudových zásahů. Mnoho písemností se zničilo při jejich stěhování z Vysoké brány na radnici do připravené místnosti a patrně hodně cenného materiálu Hovorka skartoval. Městský archiv pořádal v letech 1861-69, avšak pracoval tu až do své smrti. Popsal více než 3000 „znamenitějších listin“ a jeho práci si prohlédli J. Emler, J. Čelakovský a zemský archivář J. Gindely. Jan Renner, který přebíral městský archiv 30 let po Hovorkově odchodu, uvádí, že Hovorka zapisoval pouze ty listiny, které považoval za důležité, a z ostatních dělal desky na knihy. Ty pak natíral černou barvou. Několik těchto písemností se Renner pokusil zachránit, a tak se aspoň v torzovité podobě dochovaly. Hovorka také sestavil kroniku s názvem Mé zápisky, kde vylíčil život ve městě od počátku 19. století do roku 1873, kdy zemřel. Další jeho prací je spis Zaznamenání těch znamenitějších dějin v král. městě Rakovníku ve 14., 15., 16., 17., 18. a 19. století přihodilých.
    Rok po Hovorkově smrti přichází do města Zikmund Winter, první profesionální historik, který v Rakovníku badatelsky působil. Zpočátku se však o archiv příliš nezajímal a poté zde působil pouze jako badatel. Winter nastoupil na místní reálku v roce 1874. O čtyři roky později začal pracovat na své historické prvotině Rakovník a jeho historické památky (Method 1882), která ještě nevycházela z primárních pramenů. Jeho první návštěvu v městském archivu můžeme doložit až k 1. březnu 1880. Od 80. let publikoval své odborné i beletristické texty z dějin Rakovníka a Rakovnicka, především v Methodu, Památkách archeologických a místopisných, v Časopisu Českého muzea, ve Světozoru, Lumíru či v Osvětě. Roku 1883 sepsal ve výročním sborníku reálky stať z dějin místního školství O rozvoji školství rakovnického. K regionu se vracel také ve svých velkých kulturně historických pracích. Ač se ve městě traduje, že Winter přečetl skoro celý archiv, přesto nejsou stále zhodnoceny jeho zdejší badatelské aktivity z pohledu archivních pramenů.
    Po odchodu F. Hovorky byl archiv společně s knihovnou svěřen do správy knihaři Antonínu Láskovi a pak zámečníku Antonínu Knoblochovi. Ti půjčovali listiny a městské knihy zájemcům domů, mnohé materiály se pak nevracely. Tím rakovnický archiv utrpěl další ztráty. Roku 1889 byl přestěhován do zasedací síně, kde ho prohlédli profesoři zdejší reálky. Část listin se uložila do muzea, umístěného tehdy v nové budově chlapecké školy, část setrvala v koutě městské knihovny na radnici. Historiografii Rakovníka přivedl v té době k vrcholu poštovní úředník František Levý (1844-1920), který od r. 1866 pomáhal Hovorkovi pořádat městský archiv. Levý sepsal první (a dosud jedinou vydanou) monografickou práci o dějinách města s názvem Dějiny královského města Rakovníka. Dokončil ji v první polovině 80. let, kdy městská rada požádala o posudek profesora reálky Z. Wintra. Kritické hodnocení vyznělo shovívavě, ač Winter vytkl Levému některé pasáže. Knihu doporučil k vydání a práce byla publikována roku 1896. Levého Dějiny příliš neodpovídají kritickému dějepisu, autor si zčásti vymýšlel a v práci uvedl mnoho chyb. Použil ale řadu dnes již ztracených pramenů.
    Patrně v roce 1906 převzal správu archivu Jan Renner (1869-1959). Stalo se tak na žádost starosty Josefa Čermáka. Renner na počátku své práce přestěhoval archiv z radnice zpět na Vysokou bránu, začal jej pořádat, amatérsky konzervovat písemné materiály a vázat městské knihy. Při pořádání se příliš neohlížel na modernější způsob řazení podle původců (tzv. provenienční princip), i když ten již byl tehdy odborně popsán a publikován. Materiál městského archivu, dodnes částečně uspořádaný Rennerem, také nerespektuje starou manipulaci, nic ani nevíme o případných skartacích. Avšak písemnosti, které Renner převzal na počátku 20. století, jsou líčeny jako hromada shnilého papíru, kde z Hovorkova uspořádání nezbylo téměř nic. Bez Rennerovy péče by se dochovaly žalostném stavu.
    V regionu se Renner poprvé uvedl r. 1902, kdy jako lašovický učitel vydal pro potřeby učitelstva obsáhlý Popis politického a školního okresu rakovnického. Poté byl rakovnickou radou pozván do města, aby se ujal uspořádání zanedbaného muzea. Podařilo se mu po určité době oživit badatelskou a sběratelskou činnost na Rakovnicku a prosadit založení Muzejního spolku (1911), a to ve spolupráci s geologem Janem Michálkem a profesorem reálky Janem Soukupem. Spolek začal posléze vydávat svůj Věstník, kde vycházely mimo jiné práce založené na studiu místního archivu. Renner vydal také několik samostatných populárních publikací z dějin Rakovníka (Rakovník 16. století, Rakovník 19. století, Nejstarší kronika král. m. Rakovníka atd.) a sepsal obsáhlé dějiny města, které zůstaly v rukopise. Zahrnují historii regionu od pravěku do konce 19. století a vedle Levého jsou jedinou ucelenou syntézou o dějinách Rakovníka. Renner také dopisoval městskou kroniku, avšak na počátku 30. let pro neshody s městem z funkce kronikáře odešel a pokračoval v zápisech soukromě.
    Nejvýznamnějším amatérským historikem Rakovnicka se ale stal poštovní úředník Václav Kočka (1875-1951), který se soustředil spíše na pražské archivy a zpracovával hlavně vývoj obcí na Kralovicku a Rakovnicku. Po obsáhlé práci věnované dějinám Kralovicka publikoval s pomocí Rennera a Muzejního spolku velkou faktografickou syntézu Dějiny Rakovnicka (1936-39), základní dílo o minulosti regionu.
    V roce 1935 přestěhoval Renner městský archiv z Vysoké brány do Petrovcovy vily, umístěné za budovou okresního soudu. Petrovcova vila, zbořená roku 1973, sloužila v té době jako depozitář městského muzea, jehož byl Renner ředitelem. Zde městský archivář pokračoval sám ve své práci až do roku 1946, kdy byl druhým městským archivářem (vedle Rennera) ustanoven profesor místní obchodní akademie Miroslav Görtler (1911-1982). Ten zde však působil spíše jako badatel a z archivu odešel v roce 1952.
    Görtler pojetí své badatelské práce publikoval v teoretické studii, orientované podle marxistické historiografie. Zabýval se poté sociálními a hospodářskými dějinami regionu. Ve Věstníku Muzejního spolku otiskl stať o Husových reliéfech zachovaných na rakovnických knižních vazbách 16. století a dále publikoval odborné články o činnosti Z. Wintra. Görtler také na počátku 50. let sepisoval městskou kroniku. V 70. a 80. letech zpracovával protifašistický odboj na Rakovnicku a dějiny levicového hnutí ve středních Čechách.
    Po druhé světové válce se postupně upevňovala síť státních archivů. Na počátku 50. let vznikala jednotná archivní organizace, jejímž nejnižším článkem se staly archivy okresní. Rakovnický archiv tak rozšířil svou působnost na území tehdejšího okresu, odkud svážel nový spisový materiál. V roce 1952 nebylo dlouho zřejmé, kdo nastoupí na místo okresního archiváře a kdo nahradí osmdesátiletého Rennera. Protože Renner neměl vhodného nástupce, stal se od 1. ledna 1953 také prvním okresním archivářem s tím, že bude dále vykonávat práci archiváře městského. V září 1955 jej na místě okresního archiváře vystřídal Lumír Milota, který tu působil do r. 1958. K poslednímu dni v prosinci 1957 odešel Jan Renner i z rakovnického městského archivu, a to po více jak padesáti letech.
    Lumíra Milotu nahradil následně  na svém postu někdejší městský knovník František Markup. Ten zde pracoval v době územně správní reformy provedené v roce 1960, kdy se k okresnímu archivu Rakovník přidružil okresní archiv Nové Strašecí a přebíral se materiál z Jesenicka a Křivoklátska. V letech 1960-61 se celý archiv znovu stěhoval, tentokrát z Petrovcovy vily do nedalekého zámku v Petrovicích, kde zůstal až do přelomu let 1995-96.
    K nejvýraznějším poválečným rakovnickým archivářům patří Antonín Cikánek (1934-1967), jenž tu po Markupovi pracoval v letech 1961-67. Cikánek přišel ze zrušeného Okresního archivu Podbořany se sídlem v Blšanech. V petrovickém zámku, který se mu podařilo adaptovat pro archivní účely, zpracoval během svého krátkého působení velké množství především rozsáhlejších fondů: Okresní úřad Rakovník, Okresní zastupitelstvo Rakovník, Berní správa Rakovník a mnohé jiné. Vedle své archivářské práce se také podílel na kulturním životě Rakovnicka.
    Po Cikánkově předčasné smrti stáli v čele okresního archivu: Jindřich Šulc (1967-1968), Marie Fořtová – pověřena vedením archivu (1968-1969, 1973-1974), Jiří Tůma (1969-1971), Emil Bolek (1971-1973), Václav Krůta (1974-1995). V roce 1995 byla v rakovnické Plzeňské ulici otevřena nová budova okresního archivu. Poprvé se zde jednalo o objekt, postavený přímo ke zmiňovanému účelu. Na přelomu let 1995-96 se tak archiv stěhoval z Petrovic zpět do Rakovníka. Na místo ředitele nastoupila Eva Skalická. V dubnu 1999 byla vedením archivu pověřena Renata Mayerová, která se od nového roku stala ředitelkou Státního okresního archivu Rakovník, v jehož čele stojí dosud. Od roku 2000 začal okresní archiv každoročně vydávat svůj odborný časopis s názvem Rakovnický historický sborník. V srpnu 2002 došlo v rámci reformy státní správy (v souvislosti se zrušením okresních úřadů) k delimitaci rakovnického archivu, který je tak od té doby vnitřní organizační jednotkou Státního oblastního archivu v Praze, jenž jej do té doby řídil metodicky. 

Vedoucí a  ředitelé Státního okresního archivu Rakovník

1953-1955 Jan Renner
1955-1958 Lumír Milota
1958-1961 František Markup
1961-1967 Antonín Cikánek
1967-1968 Jindřich Šulc
1968-1969 Marie Fořtová
1969-1970 Jiří Tůma
1971-1973 Emil Bolek
1973-1974 Marie Fořtová
1974-1995 Václav Krůta
1995-1999 Eva Skalická
1999-dosud Renata Mayerová